Když se nad tím tak zamyslím, tak nějak od dětství jsem si představovala podnikatele jako moderního zloděje, někoho, kdo jezdí v nadupaném fáru, peníze přehazuje ve své vilce vidlemi, práci za něj dělají ostatní, které pouze zdáli pozoruje a komanduje. Jak moc se dneska té představě směji!
Být živnostníkem vypadá opravdu náramně lákavě, vždyť si práci řídíte a organizujete sami, nikdo vás nediriguje, pracujete si, kdy vám to vyhovuje, kde vám to vyhovuje a jak dlouho vám to vyhovuje.
Jenže, má to několik větších či menších háčků…
Představte si, že svému mazlíčkovi vyrobíte parádní hračku. Všichni z ní mají ohromnou radost, tak se s ní pochlubíte před návštěvou, ta ji vezme zase svému mazlíčkovi a doporučí vás dále a…už se vezete. Máte ohromnou radost, že se váš výrobek líbí, rozhodnete se založit si IČO, zařídit všechny formality, začnete si platit sociální a zdravotní pojištění. Poptávka roste, je evidentní, že se zaměstnáním se to už dlouho skloubit nedá, ale podnikání vás ještě neuživí, takže se snažíte stíhat obojí…Nechcete zklamat, chcete vyhovět každému přání zákazníka, hrnou se na vás nejrůznější požadavky a přání, pracujete často dlouho do noci, o víkendu, o dovolené vyřizujete maily, odpovídáte na dotazy, věnujete se sociálním sítím, abyste naslouchali svým zákazníkům, porozuměli jejich potřebám, byli s nimi v kontaktu, poradili, je-li to potřeba. Denně vyřizujete faktury, objednáváte materiál, hledáte dodavatele, tvoříte štítky na balíky. Vymýšlíte novinky, fotíte na web, neúnavně vkládáte a popisujete zboží. Práce vám sice přináší ohromnou radost, ale začnou se na vás valit faktury za materiál, už vám nestačí prostory doma, tak si pronajmete dílnu, sklad. Nástroje hučí několik hodin denně, rostou vám účty za elektřinu…Vaše oblíbená pila se už zase pokazila, musíte objednat novou. V exponovaných obdobích roku, tradičně před Vánoci, jste na pokraji svých sil, naberete brigádníky, zapojíte rodinu, do jedné v noci balíte křehké dřevěné zboží. Ráno už před sedmou míříte s balíky na depa. Bohužel minulý měsíc vám zase dva výrobky při přepravě rozbili. Reklamace přepravní společnosti ze zásady neuznávají. Rozbilo se? Tvoje chyba! Zabal to líp! A tak nakoupíte ještě lepší obalové materiály a příště nad balením strávíte dvakrát více času. Dostáváte se do skluzu, zákazníci se ozývají. Rádi byste, aby všichni své objednané zboží měli nejlépe hned, ale ono to prostě nejde, pořád ještě nejste továrna, každá hračka, každé cimbuří na hradu, vypálené jméno mazlíčka, voskem ošetřený seník vám projde s tou největší péčí a láskou rukama. Nechcete rezignovat na kvalitu, nápad, osobní přístup, byť se objednací lhůty prodlužují a vy se cítíme pod tlakem…Jsou-li objednávky, bude na vánoční dárky! S nadějí prohlédnete grafy ve svém účetnictví a zjistíte, že z celkového obratu vám zůstalo po zaplacení všeho sotva 40%. Vidle stojí v rohu, není co přehrabovat. Místo fára si koupíte ojetou škodovku s velkým kufrem, aby bylo čím vozit balíky.
A pak si o sobě na sítích přečtete, že jste drazí, předražení, v Pepcu podobné zboží člověk koupí přece za pár kaček… Možná ano, ale víte, co za ním stojí? Nevyráběly je děti za misku rýže? Dodržovala se při výrobě lidská práva? Kolik emisí stála doprava přes půl kontinentu…Nenapustili tu hračku jedem na myši proti okusu, když tak dlouho ležela někde v lodním kontejneru? A jak dlouho vašemu mazlíčkovi poslouží?...
Byla jsem úplně stejná. Až dnes vím, že živnostník fakt není zloděj. Až dnes vím, co se za každou naší hračkou/seníkem/hradem skrývá. Můžu klidně spát, protože vím, že zboží, které my a naši hand made dodavatelé vyrábíme, bylo vyrobeno s tou největší péčí a láskou. Je to o volbě každého z nás.
Leave A Comment