Asi každý z nás, kdo si pořídí zvířátko, si těžko dokáže představit, že i jemu se to někdy může stát…
Váš mazlíček roste, dělá vám jen samou radost, na nemoci a neduhy ani pomyšlení. A najednou to začnete pozorovat - ve vašem okolí onemocní sousedův pes, problémy má kamarádčina kočka... Jejich stestky posloucháte, ale připadá vám, že jsou na hony vzdálené a že vy se přece vašemu zvířátku maximálně věnujete- chodíte s ním na prohlídky, necháte očkovat, zajistíte pestrou stravu a přísun vitamínů, hlídáte pitný režim atd. atd. Jenže pak najednou, když to nejméně čekáte, bác ho. A je to tady. Až doposud jsem se ve slepé důvěře ve zvěrolékaře domnívala, že kdyby někdy taková situace nastala a Teddík onemocněl, zajdu jednoduše na nejbližší veterinu, kde se mému miláčkovi budou maximálně snažit pomoci. Je to přece živý tvor stejně jako kočka či pes, zvěrolékař chce pomáhat všem bez rozdílu, že ano. Jenže to jsem se krutě spletla…
Náš Teddík byl frajer. Málokdy udělal někde loužičku bokem, málokdy člověk našel kuličku „Nesquiku“ mimo záchůdek. Naše důvěra k němu byla tak velká, že si postupně rozšířil své teritorium na celý náš byt. Kdykoli potřeboval na záchůdek, zašel si do své otevřené klece. Žádný problém. Před časem se však začalo něco dít- Teddík dělal loužičky, kde se mu zachtělo, a začal se chovat jako prasátko. Pan veterinář, ke kterému jsme docházeli na pravidelné očkování, mi vysvětlil, že máme „výchovný problém“ a že králík je prostě „nevychovatelné zvíře“. Doporučil nám sprej na kočky proti značkovaní a s tím se s námi rozloučil. Jenže sprej nesprej Teddík dělal loužičky dál, kam se mu zlíbilo a my na něj začínali být pomalu nazlobení. Takový nevychovatelný darebák!
Situace se pomalu ale jistě zhoršovala - Teddík se začal u močení podivně kroutit, objevil se zápach, škaredá léze z věčně mokrého zadečku a nakonec i krev v moči… Na nic jsem nečekala, popadla mazlíka a jela rychle za naším veterinářem, který nám určitě pomůže! Nejprve mi pan doktor ukázal, jak se starat o zanícenou kůži a když jsem se ptala po příčině jeho potíží a jmenovala své obavy ohledně zánětu močového měchýře, ledvin, kamenů atd. atd., bylo mi řečeno, že to je přece „jen králík“, ať si to dobře promyslím, zda to má vůbec cenu se tím zabývat?!? Pan doktor mě ujistil, že v okolí není nikdo, kdo by se zabýval něčím takovým, jako je králík, a než jsem se vzpamatovala, byla jsem venku. Po krutém střetu s realitou vzala má slepá důvěra v titul MVDr. za své.
Pohled na mého trápícího se miláčka byl zoufalý. Naštěstí mě dobří lidé v mém okolí ujistili, že opravdu ještě existují lékaři, kterým není žádný živý tvor lhostejný a kteří pracují ještě s láskou ke každému zvířeti a ne jen pro peníze. A tak jsem se dostala do ordinace v jiném městě, kam si sice musí dojet a kde si i pořádně dlouho pobudu v čekárně, ale s vědomím, že se mému králíčkovi pak bude pan doktor na 100% věnovat. Mé předpoklady se naplnily: Teddík měl krev v moči, silný zánět a především plný močový měchýř vápenatého „bahna“, ve kterém se bakteriím obzvláště daří. Pan veterinář nám udělal sono, rentgen, rozbor moči, Teddíka důkladně prohmatal a poslechl. Domů jsme si odnesli antibiotika a léky proti bolesti. Vynechali jsme veškerou zelenou stravu obsahující velké množství vápníku (pozor na vojtěšku!), snažíme se, aby se Teddík hodně proplachoval, hýbal a přešli na granule Supreme vetcare plus urinary trakt. Přidali jsme lakotobacily Biolapis a také speciální seno z bojínku lučního.
Metabolismus králíčků je nastaven tak, že se přebytečný vápník vylučuje močí přes močový měchýř. Vápenaté usazeniny se v něm proto prý běžně objevují a není na tom nic patologického. Nesmí to však překročit únosnou mez, kdy se mohou začít tvořit močové kameny. Ty se pak dají odstranit operativně, nicméně doufám, že k tomu u nás nedojde. Po 10 dnech jsme přišli na kontrolu, Teddík zase začal používat záchod, být veselý s hravý, vápenaté „bahno“ z jeho močového měchýře ubylo a nález v moči se zlepšil.
Pevně věřím, že tato kapitola Teddíkova života dopadne dobře a on se nám uzdraví. Člověk si lásku k bližnímu, ať to je zvíře či člověk, často uvědomí až v momentě, kdy je začne ztrácet…. A proto si važme každého dne, kdy se ze života můžeme radovat i spolu s našimi čtyřnohými, ušatými, uštěkanými, umňoukanými, bodlinkatými …prostě s našimi milovanými mazlíčky. :-)
P.S. A jak tedy vybrat správného veterináře hned napoprvé? Pomůže nám doporučení přátel, známých, chovatelů. Anebo se můžeme zorientovat podle databází, které si na základě svých zkušeností sestavují sami chovatelé. Jednu takovou najdeme na stránce www.kralici.cz nebo v souboru FB skupiny „Zakrslý králíček“.
Podařilo se vám najít toho pravého starostlivého veterináře, kam bez obav můžete zajít se svým mazlíčkem? Podělte se s námi o vaši zkušenost. ;-)
Leave A Comment