- Studovala jste management volně žijících zvířat a máte doktorát z etologie a bioakustiky morčat - co si pod tím máme představit?
Ano, vystudovala jsem magisterské studium s tímto názvem na Fakultě tropického zemědělství na České zemědělské univerzitě v Praze. Věnovali jsme se ochraně krajiny a populací volně žijících zvířat tropů a subtropů, především Afriky, podpoře vzdělávání místních obyvatel a rozvoji jejich zemědělství. V rámci studia jsme také naráželi na problematiku pytláctví.
V průběhu svého studia jsem se pomyslně přesunula z Afriky do Jižní Ameriky a zkoumala jsem morčata, protože mě to k nim vždy táhlo. Už v bakalářské práci jsem se věnovala nemocem morčat. V diplomové práci jsem testovala jejich hlasovou komunikaci, zajímalo mě především, jestli se morčata mezi sebou poznají podle hlasu, a vyšlo mi, že ano. V dizertaci jsem ke komunikaci přidala ještě chování morčat, respektive zkoumání jejich reakcí na predátory. Nyní se v další diplomové práci věnuji problematice onemocnění zubů morčat.
- Dočetla jsem se, že se zajímáte o psychologii lidí a zvířat, zejména zooterapii. Myslíte, že mají drobní savci jako morčata králíčci v tomto ohledu nějaký potenciál?
Psychologie mě zajímá asi od základní školy. Mimo ČZU jsem vystudovala i psychoterapii na Pražské vysoké škole psychosociálních studií. V závěrečné práci jsem skloubila lidskou psychiku se zvířaty a psala o využití zvířat v zooterapii.
Vliv zvířat na lidskou psychiku je dle výzkumů a zkušeností zooterapeutů nepopiratelný. Pro děti slouží zvířata jako takový výchovný „prvek“, kdy se pod dohledem rodičů učí péči o živého tvora a porozumění jeho potřebám. Osamělým seniorům pak zvířata do jisté míry nahrazují partnera, mají o koho pečovat a s kým si povídat. Doteky hebkého kožíšku navíc uklidňují a podporují jemnou motoriku prstů.
Je ale nutné zdůraznit, že ne každý zvířecí jedinec je pro zooterapii vhodný. Musí k tomu mít předpoklady, především klidnou povahu, a být odmala zvykán na mazlení a manipulaci cizími lidmi. Je opravdu velmi důležité klást důraz na welfare zvířete. Problém u malých zvířat může být ten, že zvíře na sobě navenek nedá nic znát, nechá se hladit na klíně pacienta, ale uvnitř něj mohou probíhat bouřlivé stresové procesy. Je tedy nejen třeba vybírat na zooterapii vhodné jedince, ale i empaticky vnímat jejich aktuální psychické rozpoložení. V neposlední řadě je nezbytné vědecky prozkoumat, co takové zvířecí poslání se zvířaty skutečně dělá po fyziologické stránce. Nejen psychická pohoda lidského pacienta, ale i celková pohoda zvířete nás musí zajímat, zooterapie je vztah a o ten se musí pečovat po všech stránkách.
- Ke kterému zvířeti máte osobně nejblíže a proč? Kolik jich máte doma?
Odmala mě fascinují koně, a to především svou energií, citlivostí a vnímavostí. Z drobných zvířat mi jsou nejbližší morčata, králíci a křečci. Morčata jsou úžasně komunikativní a veselá, králíci mě neustále překvapují svou inteligencí a smyslem pro humor a křečci si mě získali svou samotářskou povahou. Doma mám křečka Mirečka, africké šneky (oblovky) a nově i adoptovaného králíčka Roxy.
- Jak jste se dostala ke studiu veterinářství?
V rámci hlídání zvířat a práce kolem nich jsem se dovzdělávala veterinární problematiku, protože jsem neustále narážela na nejrůznější zdravotní problémy zvířat. Obecně mě studium baví a vzdělávání je takovým mým smyslem života. Mým snem je veterina, ale odjet studovat 6 let VŠ do Brna pro mě už není reálné. Proto jakmile jsem se dozvěděla, že se otevírá magisterský obor Veterinární asistent specialista v Praze, hned jsem se přihlásila. Vzali mě, a díky tomu mohu chodit na přednášky našich nejlepších veterinárních odborníků a taky na praxi na Rabbit Friendly veterinární kliniku, kde se věnují medicíně drobných zvířat, hlavně králíků a morčat.
- Od roku 2011 máte svůj web www.hlidanimazlicku.cz, kde píšete své blogové články – jakým tématům se ráda věnujete?
Nejradši píšu o králících a hlodavcích. Kolem drobných zvířat je neustále o čem psát. Navíc věda postupuje stále dál a dozvídáme se další zajímavá fakta o zvířatech, o jejich chování a zdraví. A tak jsem moc ráda, že můžu prostřednictvím svého webu předávat informace ze vzdělávání a zkušenosti z chovu zvířat dalším chovatelům.
- Kdy se zrodil nápad stát se „hlídačkou mazlíčků“?
Tak trochu už na střední škole, kdy jsem těžko sháněla někoho, kdo by mi pohlídal moje zvířata přes prázdniny. Měla jsem tenkrát osmáky degu, což jsou aktivní a poměrně hlučná noční zvířata. Někdy se mi povedlo přemluvit k hlídání kamarádku, která s nimi chudák musela spát v malém pokojíčku. Byla vždycky ráda, když osmáci odjeli, asi se s nimi moc nevyspala... Už v tu dobu jsem si říkala, jak tento problém asi řeší ostatní majitelé zvířat. A tak jsem pak na vysoké škole službu hlídání mazlíčků lidem zkusila nabídnout sama. V okolí se mi smáli, když jsem začínala, protože tuhle službu málokdo znal, ale nakonec se mi hlídání navzdory rozpačitým úsměvům známých rozjelo.
Těší mě, že můžu majitelům zvířat pomoci vyřešit problém, kam s mazlíčkem tak, aby o něj bylo co nejlépe postaráno, a zároveň si jeho majitelé užili klidnou dovolenou.
- Jak u Vás probíhá hlídaní – co může majitel mazlíčka očekávat?
Hlídám především drobná zvířata u mě nebo u majitelů doma. Hlídání funguje na individuální bázi. Než zvíře na hlídání přijmu, chci o něm vědět co nejvíce informací, abych věděla, co od něj můžu očekávat, a abych si byla jistá, že jsem schopná poskytnout mu veškerou potřebnou péči. Každé zvíře má tedy individuální přístup, kdy se snažím o to, aby u mě mělo podmínky co nejvíce podobné těm, které má doma, a svůj pobyt si na táboře, jak tomu často majitelé zvířat říkají, užilo. Hlavně v sezóně, tedy o prázdninách, se mi stává, že některé zvíře musím odmítnout z důvodu, že nemám dostatek kapacit poskytnout mu tu nejlepší péči.
- Stalo se Vám během hlídání někdy něco neobvyklého nebo vtipného?
Se zvířaty není žádný den stejný, takže o neobvyklé a vtipné situace není nouze, teď zrovna mě napadají dvě…
Majitelům dělám z hlídání fotky, kdy zvířata většinou nafotím najednou, a pak fotky postupně rozesílám. Obvyklá reakce lidí na fotky jejich mazlíčka je pozitivní nebo žádná, když zrovna mají na dovolené digitální detox, ale pamatuji si, že jeden pán reagoval na fotky svého morčete opravdu zvláštně. Ptal se mě, jestli mu posílám fotky nějakého kamaráda jeho morčete. Já jsem nechápala, jak to myslí. Pak mi došlo, že jsem v telefonu měla fotky dvou velmi podobných morčat, rozdíl byl skoro jen v jednom flíčku. Fotky jsem zrovna ten den rozesílala narychlo a omylem jsem pánovi poslala fotky toho morčecího dvojníka. Pána to pobavilo. Při vyzvedávání morčete si dokonce s úsměvem kontroloval, jestli jsem mu skutečně vrátila jeho morče. Všechna zvířata znám jménem a pamatuji si je velmi dobře, a tak byl tohle opravdu trapas.
Jednou mi na hlídání přivezli křečíka v kleci s plastovými trubkami okolo klece sloužící jako tunelová prolézačka. Druhý den jsem ale zjistila, že tunel je od klece odpojen a křeček nikde! Začala jsem panikařit. No hledejte drobného křečíka ve velké místnosti! Ale uklidnila jsem se a zamyslela se, kde bych přes den byla, kdybych byla křeček. Asi bych se zahrabala do nějaké podestýlky a spala. A tak jsem hledala a křečka jsem našla spokojeně spícího v otevřeném pytli s měkkou buničitou podestýlkou. Vše tedy naštěstí dobře dopadlo.
- Co Vám na práci s mazlíčky dělá největší radost?
Každodenní kontakt se zvířaty, mohla bych hodiny pozorovat jejich chování. Baví mě, jak jsou spontánní, autentická, přirozená a veselá. Třeba králíci jsou velmi chytří a dokážou vždy vymyslet něco, čím mě překvapí. Morčata zase velmi rychle pochopí, kdy je čas krmení a svým kvikotem mi už z dálky dokážou vykouzlit úsměv na tváři.
- Na Vašich stránkách máte i poradnu pro chov králíčků - s jakými dotazy se na Vás čtenáři obracejí nejčastěji?
Poradenství nabízím nejen majitelům králíčků, ale i hlodavců. Chovatelé králíčků mě často kontaktují kvůli změnám v chování králíčka, obvykle se na mě obracejí taky z důvodu nečistotnosti králíka nebo jeho kousání. S některými králičími lumpárnami dokážu poradit po telefonu po detailním popsání králičího chování a podmínek chovu. Někdy však potřebuji vidět i to, čeho si majitelé sami nevšímají, proto je navštívím u nich doma a probereme jednotlivé kroky tam. Někteří se na mě obracejí už před pořízením mazlíčka s žádostí o rady do začátku a s dotazem na doporučení, kde zvíře koupit a co všechno mu pořídit. Mám z takto zodpovědných chovatelů velkou radost!
- Měla byste pro naše čtenáře tipy, jak udržet králíčka aktivního a šťastného i v bytě?
Zvířata obecně milují pravidelný denní režim, nemají ráda změny. Králíkovi je navíc třeba zajistit dostatek pohybu mimo klec, měl by být puštěný co nejdéle to jde. Kromě pohybu je dobré zabavit mu i hlavu nejrůznějšími hračkami a hlavolamy. Ty podle mě nejlepší, bezpečné a ze dřeva vyrábí firma ProMazliky.eu. Pak je samozřejmě důležitá správná skladba stravy, pokud králíkovi správně funguje trávení, pak je to první krok k tomu, aby byl šťastný. No a v neposlední řadě, pokud někdo chová králíka samotného, je dobré zvážit pořízení králičího parťáka.
Aneta Baklová, Hlídání mazlíčků Petland
Zanechat komentář